Šinkanzen

• Šinkansen je síť vysokorychlostních železnic na území Japonska. V současné době se skládá z osmi tratí a obsluhuje většinu významných japonských velkoměst na ostrovech Honšú a Kjúšú. Nejvyšší dosahovaná provozní rychlost je 300 km/h.Ve stavbě je i tunelové propojení na ostrov Hokkaidó, plánuje se i spojení s ostrovem Šikoku.
• Tratě systému Šinkansen mají normální rozchod kolejí (1435 mm) a jsou elektrifikovány napětími 25 kV 60 Hz (západně od Tokia), 25 kV 50 Hz (východně od Tokia) a 20 kV 50 Hz (trať Jamagata-šinkansen). Kvůli bezpečnosti a rychlosti provozu mají tratě výhradně mimoúrovňová křížení s ostatními druhy dopravy i s ostatními železnicemi, a z velké části vedou po mostech a v tunelech. To proto, aby trať vedla přímo a bylo dosaženo co možná největších poloměrů výškových a směrových oblouků. Tato opatření dovolují dosahovat vysokých provozních rychlostí, standardem je na většině tratí 240 km/h.
• Společným parametrem pro většinu souprav je délka vozu přibližně 25 metrů, přičemž na tratích Tókaidó a Sanjó jsou soupravy běžně tvořeny šestnácti vozy (včetně čelních, ve kterých se také vozí cestující, podobně jako v českém pendolinu ). Taková souprava má pak délku téměř 400 metrů. Na jiných tratích jsou soupravy řazeny do šesti-, sedmi- nebo osmivozových formací, a na některých tratích jezdí dvě (nejvýše osmivozové) jednotky spojené.

V současné době má síť Šinkansen osm hlavních linií. Jsou to:

• Tókaidó-šinkansen (1964, Tokio - Ósaka, 515 km). Spojuje dvě největší japonské aglomerace, vede souvisle osídlenou oblastí na východním pobřeží ostrova Honšú, název znamená východní mořská cesta. Významná města: Tokio, Nagoja, Kjóto, Ósaka.
• Sanjó-šinkansen (1972–1975, Ósaka - Fukuoka, 554 km). Významná města: Ósaka, Kóbe, Hirošima, Fukuoka. Nejrychlejší trať z celé sítě - provozní rychlost až 300 km/h. Ve Fukuoce trať končí na terminálu Hakata.
• Tóhoku-šinkansen (1982–2010, Tokio - Aomori, 675 km). V počátcích provozu vlaky odjížděly z tokijského předměstí Ómija, později byla trať dotažena až na tokijské hlavní nádraží. Název znamená severovýchodní nová páteřní trať. Významná města: Tokio, Sendai, Morioka. Roku 2013 se očekává zvýšení maximální rychlosti na 320 km/h.^[1]
• Džóecu-šinkansen (1982, Ómiya - Niigata, 270 km). Počátky provozu stejné, jako trať Tóhoku-šinkansen. Významná města: Takasaki, Niigata.
• Nagano-šinkansen (1997, Takasaki - Nagano, 117 km). Též nazýván jako Hokuriku-šinkansen, podle geografického názvu regionu. Významná města: Takasaki, Nagano.
• Kjúšú-šinkansen (2004–2011, Fukuoka - Kagošima, 257 km). Významná města: Fukuoka, Kumamoto, Kagošima.

Mini-šinkansen

• Jamagata-šinkansen (1992. Fukušima - Šindžó, 149 km). Trať vznikla přestavbou původní úzkorozchodné tratě na standardní rozchod kolejí, proto je klasifikována jako mini-šinkansen, povolená traťová rychlost je 130 km/h. Byla zde navíc ponechána původní elektrická napájecí soustava pro napětí 20 kV 50 Hz. Významná města: Fukušima, Jamagata, Šindžó.
• Akita-šinkansen (1997–1999, Morioka - Akita, 127 km). Také zde se jedná o mini-šinkansen. Významná města: Morioka, Akita.

foto:Google

Zdrioj:Wikipedia